AI, sex a pizza - Cílevědomá cesta

Úryvek z povídky

AI, sex a pizza

Taky jste si mysleli, že vytáhnout spodní cihličku nestabilní pyramidy nebo kýchnout vedle laviny je to nejhorší, co se vám může stát?

Jsou setkání – není jich mnoho – která obrátí váš pohled na svět vzhůru nohama. Aywa nečekala, koho dnes potká. Když prudce otevřela hotelové dveře, byla ještě rozespalá. Hodiny na zdi ukazovaly půl druhé odpoledne. Jenže Aywa chodí spát pozdě.
Spatřila obtloustlého, zarostlého týpka s mastnými hnědými vlasy, v příšerně nepadnoucím oblečení a bez bot. Pokusil se o stydlivý úsměv. I zuby měl příšerné. Zjevně jede jen na hranolcích a Loce, pomyslela si Aywa.
„Přejete si?“ zeptala se odměřeně.
„E… já… totiž…“
Aywa ho probodávala pohledem.
„Objednala jste si mě!“ vyhrknul.
„Kde máte pizzu?“
„Nenapadlo mě vzít pizzu. Omlouvám se,“ zatvářil se nešťastně.
Další otázka Aywu nenapadala.
„Mohl bych… dál?“ otázal se opatrně.
„Pokud vám nevadí, když vytáhnu svého West and Rotha P30.“
„Netrpím žádnými předsudky vůči zbraním!“ ujistil ji.
Konečně v ní vzbudil závan sympatií.
Přibouchla mu dveře před nosem. Kde je? Rozhlédla se po pokoji. V tomhle chlívu dokážu rychle najít jen M16ku. Sáhla pro ni pod postel. Ozvalo se zakvičení.
Znovu otevřela dveře.
Neznámý se snažil udělat dojem. „To není Roth!“
„Ne. Jdeš dál?“ Aywa přešla na tykání. Proč vykat někomu, komu zrovna máváte před nosem puškou.
„Je nabitá?“ zajímal se.
„Jo.“
Neznámý se opatrně protáhl dveřmi.
„Jé. Vy máte útulný byt!“ rozhlížel se kolem. Minimalisticky zařízená místnost s jednoduchou postelí, podivným stolkem, dvěma strakatými polstrovanými křesly a jedním vydesignovaným křesílkem v barvě velbloudí srsti působila dojmem, že její majitelka příliš nevyužívá skříně.
„To je hotelový pokoj.“
„Jo, vlastně. Ale vypadá to tu jako doma.“
Nemyje se, nečeše se, nečistí si zuby a právě přiznal, že doma neuklízí. Kdo to kurva je?
„Tvrdíš, že jsem si objednala tvoje služby?“
„Jo, jo,“ odpověděl neznámý a hledal dostatečně široké křeslo.
„Já si objednávám jen pizzu, gigola…“
„Tyhle služby neposkytuju!“ ohradil se.
„Naštěstí!“ oddechla si. „A…“
„Ano, objednáváte si ještě něco,“ nasadil odzbrojující úsměv.
„Hmm.“
„Ale klidně můžeme začít pizzou. Jídlo prolomí ledy.“
„Siren, objednej pizzu,“ povzdychla si.
„Jako obvykle, madam?“ odpověděla jí její osobní AI.
„Jo.“
„Ne, ne, rozhodně ne,“ protestoval neznámý, „tak třikrát až pětkrát větší porci. A Locu, upřednostňuju Locu před Losy a rozhodně odmítám Loju, o Loce Light ani nemluvě.“
V těchhle dobách řešit takové detaily zvládne jen skalní fanda.
„Jak dlouho trvá, než přivezou pizzu?“ Neznámý nezvládal dobře mluvení o jídle.
„Siren?“
„Obvykle 10 minut.“
Někdo zaklepal na dveře.
„Pizza!“ zaradoval se neznámý.
„Neuběhla ještě ani minuta.“
„Jste dobrá!“
Proč to říká?
Aywa znovu otevřela dveře.
„Ahoj.“ Stál tam její kámoš Zak. Považoval se za hustého týpka, ale ve skutečnosti vypadal úplně normálně: krátké černé vlasy, asijský vzhled, černé sluneční brýle, dlouhý černý kožený kabát, roztrhané rifle a samopal ve skrytém pouzdře ve speciální vyztužené podšívce. Vypadal cool, jen Aywa to vytrvale odmítala uznat.
„Pojď dál.“
„Kdo je to?“ Zak zmerčil neznámého.
„Já nevím!“
„Máš v pokoji chlapa a ani nevíš, kdo to je? Tohle je moc i na tebe, nemyslíš?“
„Nezvala jsem ho!“
„Ne, nezvala mě. Objednala si mě,“ upřesnil neznámý.
Zak udělal krok zpátky. „Tak snad abych zase šel.“
„On není gigolo!“
„V klidu, netrpím žádnými předsudky,“ ujistil ji Zak.
„Jakými předsudky?“ ozval se neznámý.
„Čekáme na pizzu,“ změnila Aywa téma.
„Mám hlad,“ ozval se opět neznámý.
Zak ležérně opřel samopal o stůl a zapadl do druhého křesla. Pozoroval Aywu a neznámého. Nechytal se.
„Prostě sem přišel,“ vysvětlovala Aywa. „Proč jsi sem vlastně přišel?“
„Nevím, jestli před ním můžu mluvit. Je to… dost intimní téma, abych tak řekl.“
„Páni,“ zvedl Zak obočí.
Neznámý nervózně podupával bosou nohou a drbal se ve vlasech. Minuty plynuly nekonečně pomalu. Jestli vydrží mlčet tak dlouho jako já a Zak, budeme tady věčně.
Opět kdosi zaklepal na dveře.